R E C E N Z E
Alžběta Poláčková je Eurydikou mnohem více, ve zpěvu i v herecké akci: je marnivá, panovačná, až protivná, takže je na místě otázka, zda takovou ženu vůbec vysvobozovat ze smrti.
Navíc je Poláčkové sytý a pevný hlas radostí pro akustiku Stavovského, jež jej za odměnu
rychle vynáší vzhůru ke stropu a pak ho jako oživující hudební déšť rozprašuje
spravedlivě na všechny diváky."
7.2. 2013,Hospodářské noviny, Petr Fisher
I když po něm režie chtěla během zpěvu leccos
(lehat si do rakve, houpat se na zvednuté rampě a skákat dolů), působil herecky přirozeně. Totéž lze říci o Alžbětě Poláčkové v roli neodbytné manželky, která si svou lítostí, žárlivostí
a nekonečnými otázkami zavře cestu z podsvětí ven: donutí Orfea na ni pohlédnout a podruhé mu umírá. Její lahodný a dojemně vemlouvavý soprán zněl naplno, zdravě a mladě.
3.2.2013, Opera Plus, Svatava Barančicová
Exceluje tu Alžběta Poláčková jako energická a cílevědomá Lise...
20.6.2011, HN, Petr Veber.
Oba sólisté se tohoto mimořádně obtížného úkolu zhostili se ctí a Alžběta Poláčková v roli Lise přímo září.
Částečně je to dáno tím, že Alice Nellis ani tentokrát nezapřela svoji poněkud stereotypní reputaci „ženské režisérky“
a netradičně učinila ze starší sestry středobod příběhu. Cocteau i Melville pracovali s latentní homosexualitou a přímo
fetišisticky se kochali pobledlou křehkou tváří andělského Paula, v němž viděli okouzlujícího, ale činů neschopného snílka
toužícího po nenaplněné lásce. Nellis jsou tyto jejich sklony cizí a původní gay romanci tak proměnila v – pro s ebe typickou – oslavu silného ženství. Příběh citlivě aktualizovala a všímá si v něm především rázné a rozporuplné Elizabeth, která si přeje zůstat s bratrem natolik, že tomuto plánu obětuje vyhlídky na samostatný život a nakonec jej svou láskou zadusí.
26.6.2011, Respekt, Pavel Turek
V české premiéře se s intenzivním pohybovým a psychologickým nasazením pěveckých úloh zhostili Alžběta Poláčková (Lise), Jiří Hájek (Paul), Jan Mikušek (Dargelos/Agathe) a hostující bělehradský kontratenorista Ljubomir Popović (Gerard). Jejich obsazení je typologicky přesné, dokonale zapadající do Cocteauovy vize tragické dvojlomnosti lidské psychiky a fyzické podoby. Hlavními hvězdami jsou především oba hlavní představitelé, Alžběta Poláčková a Jiří Hájek. Málokdy se v opeře podaří tak dokonale skloubit pěvecké
dispozice s typově charakterními a hereckými. Z obou čiší hudební energie a fyzický a psychický prožitek.
20.6.2011, E15,Vladimír Hulec
Sopranistka Alžběta Poláčková má tmavě znějící hlas, vyrovnaný ve všech polohách a její herecký výkon byl strhující.
Hudební rozhledy 12/13, Ivan Ruml
Sopranistka Alžběta Poláčková (1979) zahájila kariéru způsobem nezvyklým. Nepochází
z hudební rodiny, v dětství a mládí sice chodila „do hudebky“, ale jen tak, jak pečlivější rodiče posílají své ratolesti trávit volný čas a něco se přitom naučit. ...
14.2. 2014,Hudební rozhledy, Josef Herman
Alžběta Poláčková je Eurydikou mnohem více, ve zpěvu i v herecké akci: je marnivá, panovačná, až protivná,
takže je na místě otázka, zda takovou ženu vůbec vysvobozovat ze smrti. Navíc je Poláčkové sytý a pevný hlas radostí pro akustiku Stavovského, jež jej za odměnu rychle vynáší vzhůru ke stropu a pak ho jako oživující hudební déšť rozprašuje spravedlivě na všechny diváky."
7.2. 2013,Hospodářské noviny, Petr Fisher
I když po něm režie chtěla během zpěvu leccos (lehat si do rakve, houpat se na zvednuté rampě a skákat dolů), působil herecky přirozeně. Totéž lze říci o Alžbětě Poláčkové v roli neodbytné manželky, která si svou lítostí, žárlivostí a nekonečnými otázkami zavře cestu z podsvětí ven: donutí Orfea na ni pohlédnout a podruhé mu umírá. Její lahodný a dojemně vemlouvavý soprán zněl naplno, zdravě a mladě.
3.2.2013, Opera Plus, Svatava Barančicová
Alžběta Poláčková v titulní roli vládla do poslední chvíle jistým znělým zářivým sopránem na přesném rozmezí lyrického a dramatického projevu, a to při fyzicky náročném pohybu – nádherný doklad souběhu pěveckých a fyzických prostředků.
21.7. 2014, Divadelní noviny, Josef Herman
Dívka v podání Alžběty Poláčkové měla v sobě prostotu
a čistý výraz, kterého aby u nás pohledal. Ani stopa
po nějaké velkooperní nabubřelosti, zpívala svůj part krásně, zpěvně, pokorně, hlasem vyváženým odshora
až dolů, propracovaně a velmi citlivě.
30.5. 2014, Opera plus, Olga Janáčková
Dalibor, Barbican, review: A brilliant all-Czech performance
3.5. 2015, www.independent.co.uk, Michael Church
BBC Symphony Orchestra/Jiří Bělohlávek – Smetana’s Dalibor
2.5. 2015, www.classicalsource.com, Richard Whitehouse
